Žil byl jednou starý král
neměl s kým by rozmlouval
tak si občas cestou domů
vylil srdce svému stromu
Jak čas plynul za pár let
mohla vrba vyprávět
Co je slyšet pod tou vrbou?
Že lidi jsou a pořád budou
podle slov královské vrby
pořád stejně
pořád stejně
pořád stejně
blbí